Před pár měsíci jsem vystoupil ze své komfortní zóny vlka samotáře a pustil se do budování týmu, který bude dělat špičkový copywriting a služby s ním související. Tým z lidí, co nikdy nedají na já si myslím, protože vždycky chtějí vědět. A taky z lidí, co chtějí zpětnou vazbu a jejichž primární vlastností není ani přílišné sebevědomí, ani dovednost opít nevědoucího klienta rohlíkem.
„Vy mi nepomůžete s marketingovým infoproduktem? Jestli to klapne aspoň z půlky tak dobře jako minule, přiteče vám do kapsy 200 tisíc za 40 hodin práce.“
Ne. Díky!
„Vy asi musíte mít zakázek, že na můj infoprodukt, který zlepšuje životy tisícům lidí, kašlete.“
Nemáme víc, než dovedeme pokrýt. I téhle poptávce bychom uměli vyhovět, jenže...
Jenže nás ukrutně prudí informační banál
(lehce upravený termín motivační banál Viléma Rubeše).
- Vytáčí nás, když klient honí normostrany a chce tapetovat blog, protože to je přece cesta, „jak být na relevantní fráze hodně vysoko“.
- Štve nás strategie „tweetuju dvakrát každou hodinu, protože to posiluje mou značku“.
- Prudí nás instantní návody na štěstí, po jejichž přečtení máte druhý den jen kocovinu z vlastní neschopnosti a objednáváte další díl.
Jo, jdeme sami proti sobě. Asi čtvrtina našich poptávek končí v koši, protože věříme v užitečný obsah a v texty s reálnou hodnotou pro čtenáře, ne jen pro vyhledávače a pro zadavatele. A končí tam i proto, že nefakturujeme za normostrany, ale za čas na textaci strávený.
V Pábení totiž děláme copywriting, a to znamená, že...
- Píšeme texty bez informačního banálu (samotné infoproduky jsou bohužel v drtivé většině jeho esencí).
- Píšeme texty tak, aby se jim už nedalo nic ubrat (a to stojí spoustu času).
- Jsme hrdí na svou práci a tu hrdost máme podloženou nejen vyššími konverzními poměry. V době, kdy je jednou z největších bolestí společnosti přemíra irelevantního obsahu, jsme to totiž my, copywriteři, kdo může začít zvonit na poplach a kdo může přestat psát texty bez obsahu.
Jo, v Pábení jsme si vybrali složitější cestu (až zapíchnu kariéru copywritera, najdu spolehlivě místo jako obchoďák prodávající zbraně mírovým misionářům). A je mi jasné, že po přečtení tohohle článku vyjmenujete nejmíň 10 bodů, které ten text relativizují. Nevadí mi to.
Až do splasknutí marketingové bubliny budu tvrdit, že marketing je služba, která pomáhá zorientovat se na trhu. Kdokoli je jím zasažen, si zaslouží nejlepší možný uživatelský zážitek. Informační balast ale nic podobného neumožňuje.
A víte co? Vsadím klávesnici svého počítače na to, že s podobným přístupem přežijeme i ono výš zmíněné splasknutí. A naši zákazníci jakbysmet.