Naštval jsem se. Pořádně. Dvakrát za poslední měsíc, a to jsem z něj byl dva týdny na dovolené.
Poprvé…
… když klient po roce vývoje mobilní aplikace změnil její vzhled a funkčnost proto, že mu to poradili na konzultaci. Nechal se unést. Měsíce vývoje založeného na testování hodil za hlavu, protože mu odborník na docela jiný obor než UX nebo design řekl něco v tom smyslu, že by se jeho aplikace líp „prodávala“ lidem, kdyby vypadala víc jako Google než Seznam. Klient pak spálil desítky hodin do dalšího vývoje a teď má parádního kočkopsa.
Podruhé…
… když docela jinému klientovi z docela jiné branže docela jiný odborník poradil, že pokud má mezinárodní ambice, měl by si koupit .com doménu.
Ať to stojí, co to stojí. A tak ten klient pak málem zaplatil 40 000 dolarů, protože .com doménu měl už dávno překupník.
Chápete? 40 000 dolarů!
Za to se dá udělat solidní kampaň. I tenhle klient se nechal unést a zachránilo ho asi jen to, že se na celou věc vyspal. Nechal se unést silou argumentů
a zápalem experta. Jeho charismatem. Jiným úhlem pohledu, který vypadal v očích hlavy zastrčené v krabici jeho byznysu tak lákavě, nově a voňavě.
A taky se nechal unést bezmeznou vírou v expertovy kvality a vševědoucnost. Nepřeháním.
Klepete si na hlavu? Říkáte si: „Každý je přece zodpovědný za svou vlastní práci. Jestli si necháme poradit od odborníka, je jen a jen naše věc. Jestli ho poslechneme, jakbysmet. A reagujeme podle svých možností. Tak proč se, Romane, vztekáš?“
Víte proč?
- Protože sám radím a nějakou chvíli si uvědomuju, jakou mám sílu, když z pozice odborníka, co má za sebou pár hezkých projektů a občas vystoupí na nějaké konferenci, sedím přímo proti člověkovi, pro kterého jsou slovíčka content marketing, branding, copywriting… vlastně španělská vesnice, ale tak strašně lákavá, že je ochotný mi za konzultace platit. A světe div se, chce rady, za které platí, využívat. Chce je poslouchat. A často nemá možnost je kriticky hodnotit. Logicky. Jeho odbornost je někde úplně jinde.
- Protože se dnes a denně setkávám s přístupem, že když klient drží peníze, je to taky on, kdo má zodpovědnost za výsledek projektu. Zvlášť, když je to on, kdo všechno schvaluje. Myslím, že takový přístup je zbabělý a jen sotva může někomu pomoci.
- Protože si myslím, že rozebrat něčí podnikání (nebo jeho marketing nebo značku) na součástky, ukázat mu jeho druhou voňavou stranu a nastřílet pár nápadů od stolu sice není jednoduchá disciplina (je v ní špetka koučingu, mentoringu, dávka empatie, drzosti, výřečnosti a taky kumštu uvažovat v marketingových zkratkách), kdo ji ale ovládne, může si s lidmi dělat, co se mu zlíbí. Třeba i „fundovaně“ radit v oblastech, o kterých ví tužku a maskovat to větami: „Tohle je jedna z možností, jestli ji provedete, ale není můj byznys.“ Je, milý odborníku. Je, protože už jsi to jednou poradil.
Pointa tohohle textu je vlastně jen takovou sadou rad, takže se omlouvám – zní to jako kázání vaší mámy před svatbou.
Nechávejte si radit, proč ne. Ale zkuste být kritičtí, co to jen jde – v marketingu často stačí obyčejný rozum.
Když cítíte, že je váš byznys rozebíraný na součástky, nepouštějte se do ničeho, pokud nebudete mít aspoň trochu jasno, jak bude vypadat, až bude znovu složený.
A hlavně se prosím vždycky pořádně vyspěte, než se pustíte do radikálních změn. Než utratíte spoustu peněz. Než ze sebe a své činnosti začnete dělat něco, co nejste. Nikdy si totiž nemůžete být jistí, jestli se za vás cítí ten týpek na druhé straně stolu aspoň trochu zodpovědný. A jestli dá za svou práci hlavu na špalek.